Ve druhém zápasu nás kyjovské děti zastihly ještě mnohem nepřipravenější, než Skokani v zápasu prvním. Ukrutná cifra obdržených 31 bodů v první čtvrtině slibovala skutečný nářez a kyjovské maminky pomalu spokojeně začaly vytahovat vítězné buchty. Hrozivý vstup do zápasu ale konečně vybudil nevyužitý potenciál, který na naší lavičce přeci jen nějaký byl.

Druhá pětka vlítla na kyjovská děvčata jako vítr, naši bojovali o každý balon, všichni valili naplno a podařilo se druhou čtvrtku urvat v poměru 9:12. Kaňkou na zlepšeném výkonu ale byla ztráta Marka Deliergiyeva, který si bohužel vymknul kotník a zápas smutně dokoukal z lavičky. V sympatické hře jsme pokračovali i ve druhé půlce, a přestože nás Kyjov stále přehrával, museli domácí hráči výrazně přidat a odmakat každý bod.

Celkový dojem tedy nakonec působil poměrně pozitivně.

Druhou kaňkou zápasu byl exces rozhodčího Kavky, který ve 2. čtvrtce neunesl konstruktivní konverzaci s naším trenérem Petrem Pavlasem a ta vyústila v technickou chybu za nesportovní chování. Tady si dovolíme krátké pozastavení. Rozhodčí by zvláště na úrovni oblastního přeboru v minižákovských kategoriích měl působit spíše jako vychovatel a měl by dbát na to, aby svými rozhodnutími nerozvíjel v dětech basketbalové zlozvyky.

Trenéři by pak každému rozhodčímu měli v této roli pomáhat a být jeho partnery. Hry na autoritu, která nesnese žádné pochybnosti nejsou na místě. Věříme, že si mladý rozhodčí odnesl z této situace stejně pozitivní ponaučení, jako náš tým.