Možným vysvětlením matného výkonu v prvním zápase byla nastupující viróza v našem týmu - Kuba Keliar odjel s horečkou rovnou do postele a na střídačku nemocných následovali Tom Kobylarz s Lukym Vaňkem. Když připočteme vymknutý kotník Marka Deliergiyeva - šli jsme v deseti proti soupeři z kategorie "velmi obtížný".

Úkol zněl jasně - zastavit soupeře na cestě ke koši za každou cenu, znechutit útok těsnou obranou, snažit se vybojovat z každé příležitosti co nejvíc a radovat se z každé jedny hezké akce. Tygři letos ještě nezaváhali a kvalita jejich mužstva je trošku jinde. Deset statečných ale v sobě našlo to, co jsme postrádali v prvním zápasu - odhodlání, bojovnost a nezdolný tah za balonem.

Brňáci nás jasně přehrávali. Vytrvalým pressingem se nám ale dařilo rozbíjet mnoho brněnských rozehrávek a ze získaných míčů dokonce těžit úspěšná zakončení, kdy se nám ve třetí čtvrtce podařilo urvat velmi solidních 14 bodů. Naopak, jak se blížil konec zápasu a hrozba ponižujícího kila měla stále velmi jasné obrysy, zapnuli naši kluci z posledních sil vyšší rychlostní stupeň a nepustili v koncovce zápasu Tygry ani ke dvaceti bodům.

Zaslouženě jsme tedy uhájili dvouciferné skóre a vzhledem k okolnostem trenéři vyhodnotili náš výkon, jako heroický. Při minulém střetnutí v půlce dubna jsme totiž dostali od Tygrů naděleno 106:3. Zdá se tedy, že i silné týmy dokážeme přinutit k nadstandardním výkonům a už nejsme jen otloukánek pro natrénování nebráněných dvojtaktů.